Slovo inženýr se v českých provozech používá pro role, které spolu mají společné jen to, že se zabývají technikou. Jeden zlepšuje průběh výroby, druhý řeší náběh nového produktu, třetí navrhuje uspořádání pracoviště a čtvrtý se stará o měření a data. Zadání, které říká pouze „hledáme inženýra do výroby“, proto obvykle přinese uchazeče, kteří spolu nejsou srovnatelní. Tato stránka pomáhá pojmenovat, o kterou z těchto rolí vám skutečně jde, a upozorňuje na jeden rozdíl, který se v náboru běžně přehlíží – kdy je titul inženýra jen označením a kdy jde o regulovanou činnost.
Čtyři odlišné světy pod jedním názvem
V praxi se dají inženýrské role ve výrobě rozdělit podle toho, k čemu se váže jejich výsledek. Procesní inženýrství se točí kolem toho, jak výroba probíhá a proč se chová, jak se chová. Výrobní inženýrství stojí blíž náběhům a změnám – zavedení nového dílu, přesun linky, úprava postupu.
Průmyslové inženýrství se zabývá organizací práce, kapacitami a tokem materiálu. Konstrukce a technologie tvoří samostatnou skupinu, které se věnuje vlastní stránka. Tyto světy se překrývají, ale těžiště mají jinde a kandidáti se mezi nimi nepřesouvají automaticky.
- Procesní inženýrství – stabilita a chování výrobního procesu
- Výrobní inženýrství – náběhy, změny, zavádění do výroby
- Průmyslové inženýrství – organizace práce, kapacity, tok materiálu
- Konstrukce a technologie – návrh a příprava výroby
Kdy je inženýr regulovaná činnost a kdy jen označení
Toto je rozdíl, který stojí za to znát, protože bývá zdrojem nedorozumění.
REGULOVANÁ ČINNOST: autorizace ve výstavbě podle zákona č. 360/1992 Sb. se vztahuje na vybrané činnosti ve výstavbě a projektování. Kdo takovou činnost vykonává, potřebuje autorizaci – a to je právní požadavek, nikoli zvyklost.
POUHÉ OZNAČENÍ: u naprosté většiny inženýrských pozic ve zpracovatelském průmyslu žádná obdobná regulace neexistuje. Označení „procesní inženýr“ nebo „výrobní inženýr“ je název pracovní pozice, který si určuje zaměstnavatel. Z toho plyne praktický důsledek: dva kandidáti se stejným názvem pozice v životopise mohli dělat zcela odlišnou práci, a titul sám o sobě nic negarantuje.
Popis rolí a jejich obvyklých požadavků zveřejňuje Národní soustava povolání; pro profesní kvalifikace slouží Národní soustava kvalifikací podle zákona č. 179/2006 Sb.
Vzdělání versus praxe
U inženýrských pozic se často automaticky požaduje vysokoškolské technické vzdělání. V řadě provozů je to opodstatněné, jinde jde spíš o zvyklost, která zbytečně vyřadí zkušené lidi, kteří se k roli dopracovali z výroby.
Užitečnější než stupeň vzdělání bývá otázka, jaký typ problému má člověk umět samostatně rozebrat. Pokud pozice stojí na statistickém vyhodnocování a práci s daty, formální průprava dává smysl. Pokud stojí na znalosti konkrétní technologie a schopnosti prosadit změnu v provozu, rozhoduje spíš praxe a to, jak člověk komunikuje s mistry a operátory.
Co má obsahovat zadání
Inženýrské pozice se obsazují lépe, když zadání popisuje výsledek, nikoli seznam nástrojů. Formulace „hledáme někoho, kdo sníží počet neshodných kusů na lince X“ je pro vyhledávání použitelnější než výčet metodik.
Stejně důležité je uvést, s kým bude člověk pracovat a jaké má pravomoci. Inženýr, který má měnit zaběhnutý postup, ale nemá oporu ve vedení provozu, obvykle skončí dřív, než se změna projeví. Tuto informaci kandidáti při rozhodování zohledňují.
- Jaký konkrétní výsledek se od role očekává
- Kdo je zadavatel a kdo o změně rozhoduje
- Zda jde o roli projektovou, nebo o trvalou agendu
- Jak velká část práce probíhá přímo v provozu
Odkud tito lidé přicházejí
Inženýrské pozice se obsazují ze tří zdrojů: povýšením zevnitř, přechodem z jiného provozu v témže oboru a přechodem z jiného odvětví. Každý zdroj má jinou nevýhodu, kterou je dobré předem znát.
Člověk zevnitř zná provoz a lidi, ale nemusí mít metodu. Kandidát z jiné firmy v oboru přináší srovnání, ale očekává obdobné podmínky. Kandidát z jiného odvětví přináší jiný pohled, potřebuje ale čas na pochopení technologie – a právě tato doba bývá v zadání podceněná.
Časté dotazy
Musí mít inženýr ve výrobě vysokou školu?
Ze zákona ne. U většiny inženýrských pozic ve zpracovatelském průmyslu jde o název pozice, nikoli o regulovanou činnost. Výjimkou jsou vybrané činnosti ve výstavbě, kde se uplatní autorizace podle zákona č. 360/1992 Sb.
Jaký je rozdíl mezi procesním a výrobním inženýrem?
Procesní inženýrství se soustředí na chování a stabilitu procesu, výrobní inženýrství na náběhy a změny. V menších firmách je to jedna role, ve větších dvě oddělené. V zadání je proto vhodné popsat očekávaný výsledek.
Jak poznáme, že kandidát skutečně dělal to, co uvádí?
Nejspolehlivější je nechat ho popsat jeden konkrétní případ od zadání po výsledek – co měřil, co změnil a jak se to projevilo. Obecné metodiky se naučí rychleji než schopnost prosadit změnu v provozu.
Uvádíte platy inženýrských pozic?
Ne. Konkrétní mzdové úrovně zde neuvádíme. Orientaci podle profese a regionu poskytuje ISPV; celkové náklady na pozici si můžete propočítat v naší kalkulačce.
Metodika
Metodika a zdroje:
- Národní soustava povolání (NSP) – katalog povolání a jejich požadavků – MPSV ČR
- Národní soustava kvalifikací (NSK) – profesní kvalifikace a jejich standardy – MŠMT / MPSV ČR
- Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (Národní soustava kvalifikací) – Sbírka zákonů ČR
- Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – Sbírka zákonů ČR
- Informační systém o průměrném výdělku (ISPV) – MPSV ČR
Informace na této stránce jsou obecné a nepředstavují právní poradenství. Konkrétní podmínky se mohou měnit podle aktuální legislativy, typu pracovního poměru a individuální situace.
Redakčně zpracovala redakce TalentPartnerID na základě oficiálních zdrojů uvedených výše. Obsah je obecná informace, nikoli individuální právní poradenství. Přečtěte si naše redakční zásady a zdroje.